Naše sluneční soustava

KONTAKT A REZERVACE

Naše sluneční soustava

Vesmír je vyplněn ohromnými hmotnými ostrovy, tvořenými miliardami hvězd a mlhovinami z plynu a prachu: galaxiemi. Galaxie, která obsahuje sluneční soustavu, vykresluje na obloze mléčnou dráhu.

Galaxie:
V druhé polovině XVIII. století William Herschel, astronom německého původu, který emigroval do Anglie, zkonstruoval velké teleskopy. S těmito přístroji pak prováděl četná pozorování oblohy a počítal hvězdy, nacházející se v různých směrech. Objevil tak, že Slunce je součástí rozsáhlého seskupení hvězd, mající plochý tvar a navrhl, aby se nazývalo Galaxie. Mléčná dráha pak je její stopou na obloze.
Nejsilnějšími teleskopy bylo již začátkem XX. století zjištěno, že vesmír je vyplněn milióny galaxií, více či méně podobnými té naší.

Naše Galaxie
Astronomové uskutečnili četná pozorování, aby poznali stavbu, tvar a rozměry naší galaxie.
Její hlavní částí (která představuje dvě třetiny celkové hmotnosti) je ohromný disk o průměru přibližně 100 000 světelných let a průměrné tloušťce pouhých 1000 až 2000 světelných let. Uvnitř tohoto disku je hmota soustředěna ve třech či čtyřech dlouhých, do spirály stočených ramenech. Proto můžeme tvrdit, že naše galaxie je spirální galaxií. Tato ramena jsou místy, kde vznikají nové hvězdy. Slunce se nachází na okraji jednoho z ramen, zhruba 30 000 světelných let od středu Galaxie.
Ve středu disku se nachází velké vyboulení, středové vydutí, v délce okolo 15 000 světelných let a tloušťce 5 000 světelných let. Je to nejhustší část galaxie. Toto vydutí je vyplněno starými hvězdami. Jeho středová část, jádro Galaxie, je skryto za plynoprachovými mlhovinami. Zkoumat jej lze pouze pomocí neviditelného záření které jimi proniká, zvláště je to infračervené záření a rádiové vlny. Jádro ukrývá velké soustředění hmoty: možná rozsáhlé nakupení hvězd nebo ohromnou černou díru...

Království Slunce:
Slunce je pro nás nejdůležitější ze všech nebeských těles. Je to ve skutečnosti hvězda, která je Zemi nejblíže. Spolu se skupinou nebeských těles, které ovládá, tvoří sluneční soustavu, jejíž součástí je i naše planeta.
Oblast vesmíru, ve které se nachází Země, je místem, které ovládá Slunce. Nazývá se z tohoto důvodu sluneční soustava.
Ta se skládá z planet, komet, meteoritů a prachu.
Hlavní tělesa sluneční soustavy jsou ta, která podobně jako Země krouží kolem slunce a odrážejí jeho světlo: nazývají se planety.
Devět největších planet v pořadí od té Slunci nejblíže

k nejvzdálenější jsou: Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun, a Pluto.

Pět z nich je viditelných na obloze pouze okem, a proto jsou pozorovány už od starověku: jsou to Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn. K těmto devíti hlavním planetám se připojuje množství malých planet, nazývaných planetky (někdy také asteroidy), soustřeďující se v pásu mezi oběžnými drahami Marsu a jupitera.
Průměr největší planetky, pojmenované Ceres, je kolem 1000km. U těch nejmenších nepřesahuje průměr nekolik stovek metrů. Slunce působí na planetky přitažlivou silou, protože je asi 1000x hmotnější, než všechny planetky dohromady.

Měsíce, komety a meteority:
Velké planety jsou samy doprovázeny měsíci; to je případ Země a jejího Měsíce. Sluneční soustava obsahuje také komety, malá tělesa složená z hornin a ledu, z kterých se při jejich přiblížení ke Slunci uvolňují velká množství plynů a prachu. Konečně srážky mezi planetkami a rozpad komet, které se příliš přiblíží ke Slunci nebo k velkým planetám, dávají vznik více či méně velkým zlomkům. Tyto úlomky krouží meziplanetárním prostorem a nakonec dopadají ne povrch planet nebo jejich měsíců: nazývají se také meteority.

Pokud máte zájem o KRANIO SAKRÁLNÍ TERAPII - klikněte ZDE